Sáhneme-li hned na úvod k co nejjednodušší charakteristice hudby SCAR SYMMETRY, pak nezbývá než vyslovit jména SOILWORK a Dan Swanö. Průnikem vlivu těchto veličin severské scény dostáváme hudbu celkem běžného metalového střihu, která své inspirace neskrývá, naopak spíše staví na odiv, což z alba „Pitch Black Progress“ rozhodně nečiní originální kousek. Ale kvalitní zpracování dává ve výsledku působivý materiál, který rozhodně nelze nazvat nedůstojným plagiátem.

Pokud se na úvod vrátím k debutu „Symmetric In Design“, musím konstatovat, že tak trochu trpěl běžnými neduhy začínajících skupin, od kompozičních nedotažeností po slabší produkci, což bylo poněkud zarážející vzhledem ke zvučnosti jmen, které se v této nenápadné skupině objevily. Všechno jsou to totiž hudebníci s nemalými zkušenostmi - Jonas Kjellgren býval členem nedávno se rozpadnuvších CENTINEX, ale jeho jméno se objevilo třeba i v souvislosti s CARNAL FORGE, Henrik Ohlsson má za sebou desetiletou kariéru v řadách THEORY IN PRACTICE a Christian Älvestam dlouhá léta působil u SOLAR DAWN. Přesto byla z debutu cítit značná nevyzrálost, kterou trochu maskovala kvalitní instrumentace. „Pitch Black Progress“ již naznačuje posun vpřed, skladby působí promyšleněji a je zřejmá jistá vypiplanost. Když už skupina zřejmě není schopna ohromit nějakou osobitostí, dává si alespoň dostatek práce s co nejdokonalejším zpracováním a prokombinováním všech inspirací, které posbírala z okolí. Chvílemi je zřetelně slyšet ovlivnění tvorbou SOILWORK, ale zjevují se také postupy připomínající ve velké míře skladatelské umění Dana Swanö, a to hned v několika rovinách, od tvrdě melodických deathových poloh jako vypreparovaných od EDGE OF SANITY, přes dusavě elektrizující polohu Swanövy sólovky „Moontower“, až k mnohem lehčím rockově znějícím pasážím připomínajícím NIGHTINGALE. Hodně tomuto pocitu nahrává Christian Älvestam, jehož vokál se v některých pasážích, ať už hrubě deathových nebo melodicky zpěvných, hodně blíží právě Swanövské poloze. Zmiňovanou podobnost podtrhují celkové struktury skladeb, které jsou často střiženy podle obdobného schématu jako jsme byli zvyklí u EDGE OF SANITY. Melodické motivy jsou velmi vtíravé, přesto jsou zastřeny hrubou slupkou razantního zpracování. V podstatě neustálé střídání agresivnějších deathových pasáží, lehčích melodicky thrashových jízd, ale i heavy vlivů, kombinace hrdelního chrapláku se vzdušně melodickým zpěvem, častá třepetající se sóla a občasná akustika, to vše tvoří album proměnlivé, i když stylově trochu roztříštěné. V tomto ohledu však dobře zapracovala produkce, protože především díky ní nevyznívá ono střídání hudebních poloh rušivě.

Hledání nových hudebních dimenzí není to, co by nám SCAR SYMMETRY mohli nabídnout, je cítit jistá křečovitá snaha držet se tradičních severských hodnot, experimenty se zjevně nepřipouští a pouhé skládání různorodých inspirací nestačí na mety nejvyšší. V rámci svých mantinelů však skupina předvádí kvalitní prácičku a tak řadím „Pitch Black Progress“ mezi silně nadprůměrné počiny.